Nejlepší káva? Ta s příběhem!

Už jako malému mi úžasně vonělo, když děda přesypával do příslušné "pixličky" čerstvě pomletou kávu, kterou si donesl ze sloupské „Jednoty". Byl to jeho pravidelný nedělní rituál. Dodnes si pamatuji, jak si u toho zpíval a usmíval se. Vždy po obědě, před rozhlasovou pohádkou, to v jejich kuchyni vonělo jako v pražírně kávy. Pak si dal „turka“, snědl k němu svoje tři „florentky“ a při poslechu pohádky, lidově řečeno, „hodil umakartové čelo“. Probudil se těsně poté, až "pohádková" rozhlasová produkce skončila. Prostě klasické nedělní odpoledne mého dětství. Pro někoho směšná groteska, pro mne krásné vzpomínky.

Příprava kávy z čerstvě upražených zrnek - Moravany - JTR CoffeeDavid Novohradský

Je ještě jedno místo, kde to tak krásně vonělo. Ano, právě v tom „jednoťáckém“ obchodě - u mlýnku na kafe. Pamatujete? Babička s dědou tam pracovali celý život - v malém moravském městysu jménem Sloup. A protože se tehdy neprodávala káva mletá, nýbrž jen zrnková, v každém slušném "Jednota - shopu“ byl umístěn "kávomlýnek". Děda byl místní inventář, pracoval zde i v pozdním důchodovém věku – do osmdesáti. Občas jsem tam na něj čekal. Právě u toho "kafemlejnku". A když mi to čekání zpestřil nějaký dobrodinec, který do „přístroje“ nasypal zrnka a pomlel je na klasickou „česko – tureckou směs“, měl jsem zážitek. Vůně čerstvé kávy!

Také se vám někdy stane, že nějaký momentální zážitek vám - v určitém okamžiku - připomene něco z minulosti? Jako byste ten příběh už prožili...

 Mně se to stalo tuto neděli.

Co dělat takhle v neděli odpoledne, když venku prší, a vy hledáte nový, neotřelý a zábavný program pro své děti?  Tentokrát jsem byl opravdu originální! „Kluci, půjdeme se podívat do pražírny kávy!“, říkám. K mému překvapení ten starší, osmiletý, syn nadšeně souhlasil. Prý si tam vyprosí nějaká zrnka a zasadí si je (kupodivu to opravdu jde a zrnka už jsou naklíčená a zasazená). Ten mladší syn mluvit teprve začíná, takže vydával zvukové signály typu „táta juií wa wa em en“. Usoudil jsem, že se mu moje idea též zalíbila. Jeho nejoblíbenější slovní spojení je totiž „em en“, což přeloženo značí „jdem ven“.

No, a protože bydlíme v Moravanech u Brna, „kouzelné vesnici plné překvapení všeho druhu", stačí zazvonit u jedné branky hned vedle kostela! Pražírna kávy. Vůně. Vzpomínky. Okamžitá myšlenka:  Tady to voní, jako tehdy. U dědy!

Je to odvaha, začínat v této těžké době s novým business plánem. Klobouk dolů před každým, kdo má nějaký zajímavý nápad a disponuje nadšením tvořit něco jiného, neokoukaného. Pražírna kávy JTR Coffee v Moravanech mě, i moje ratolesti nadchla. Což o to, že mají dobrou kávu, to už vím. Dobrou, poctivou a nefalšovanou! Ale to kafe od nich má i příběh! Příběh, který těm „pytlíčkům se zrnky" v supermarketech poněkud chybí. Poněkud hodně chybí!

Moravanský "kávový příběh" spočívá v rodinné pohodě, krásném místě v zahradě, kde se káva praží, též ve zjevné vášni a zálibě majitelů. Mají totiž evidentně vkus a cit. Především však mají rádi kvalitní kafe. Dělají to srdcem. Každý, kdo je navštíví, pochopí. Příjít může kdokoliv. Pro ten přípěh. Nebo pro vyvolání příjemných asociací, podobně, jako se to stalo mně. A třeba i pro nějakých pár set gramů zrnek na památku.

Líbí se mi tato doba!

Lidem se daří přetavovat jejich sny ve skutečnost. Fantazii se meze nekladou! Kdo by to byl řek, že v Moravanech jednou budou pražit kávová zrnka ze všech koutů světa – z Brazílie, z Kuby, z Nikaragui, Austrálie, Indonésie a kdo ví odkud ještě. Dokonce, budete-li mít štěstí, můžete, tak jako já dnes, ochutnat pravou kávu ze zrnek, jež prošly trávícím traktem těch malých roztomilých zvířátek – cibetek. 

Celkem by mě zajímalo, jaké asociace budou mít moje děti, až někdy ucítí vůni čerstvé kávy. Třeba si vzpomenou právě na ten příběh, který jsem jim dopřál tuto neděli. Snad budou mít tak krásné vzpomínky jako já. Sice adekvátně modifikované době, ve které žijeme, ale o to je to lepší! Lepší přece řemeslně poctivé presso než unylý „český turek“, co si vařil můj děda, protože neměl jinou možnost...

Tak nějak jsem dostal chuť na šálek dobré, čerstvé - hádejte čeho - KÁVY! Přidáte se?

Musím si dávat pozor, aby můj blog nebyl jako jedno „reklamní okénko“. Také nechci působit jako malý „neználek“, který objevuje svět kolem sebe a pokaždé se diví, co je v „Morbesu“ možné.

 Snad můj dnešní „příběh“ tak působit nebude.