Zázraky se dějí! Moravanské hody 2014 jsou toho důkazem.

Mohou být tradiční události důvodem pro netradiční zamyšlení nad mystičnem, záhadami a existencí B-ží, případně nad existencí zázraků? Za normálních okolností, by takové zamyšlení spíše patřilo do nějaké náboženské revue, my jsme však s nadpřirozenem měli osobní zkušenost minulý týden v sobotu. A byla to zkušenost vskutku mystická!

Tradiční návštěva naší hospůdky, i tentokrát děvčata tančila na stole a zpívalo se a hrálo...David Novohradský

Celý týden slyším „katastrofické“ předpovědi o téměř povodňovém konci týdne. Ano, zrovna toho týdne, kdy má vyvrcholit několikaměsíční maraton příprav desítek dobrovolníků. Ano, zrovna když se má v druhou zářiovou sobotu otevřít další kapitola příběhu „Moravanské hody", má lít jako z konve. Tolik hovořily předpovědi našich meteorologických kapacit. Ba co dím, dokonce i vyhlášený norský web věnovaný počasí, pověstný bezchybnými meteorologickými předpověďmi, hlásil pro Moravany déšť. Myslím, jen málokdo z nás by si ještě před týdnem vsadil, že se stane ZÁZRAK.

A přece! V sobotu od rána pršelo, načež z ničeho nic mi na mobil pípla aktualizace předpovědi počasí pro Moravany - v půl druhé odpoledne prý déšť ustane a nebude pršet až do nedělního rána. Všichni nevěřící Tomášové mají důvod se zamyslet nad svým, zdá se chybným, filozofickým postojem. Ono se totiž opravdu stalo nemožné a novou kapitolu moravanského hodovního příběhu jsme napsali, takřka, suchým perem! Ještě jednou upřímné poděkování tomu, kdo to tak krásně zařídil!

Přátelé, všimli jste si něčeho, stejně jako já? Pamatujete, v té době, ještě na Babské hody, například před pěti léty? Já ano. Měl jsem poprvé tu čest se aktivně zúčasnit, neboť do té doby moje já patřilo pouze mezi sympatizanty „přihlížející a stojící opodál“. Dámy mne tehdy oslovily a jako, po dlouhé době, první dva chlapi jsme spolu s kamarádem s nimi chodili a jako sklepníci nalévali vínko. Pamatujete se na tu atmosféru, návštěvnost i provedení? Byla výborná, ale srovnáte-li ji s dneškem, máte stejný dojem jako já?

Je to pořád ta stejná akce, ale nějak se nám rozrostla a je čím dál tím krásnější, barevnější, veselejší, větší a odvážím se tvrdit, i zábavnější. Že je to tak?! Mám skvělý pocit, když vidím ten průvod. Letos bylo půjčeno padesát pět krojů! „Baby“, „mladí“, „staří“ prostě všichni, kdo tyto „moderní“ hody mají rádi a rádi se zapojí. Není to skvělé, že se organizátorkám podařilo téměř nemožné – totiž oživit starou tradici a „vykřesat“ z ní akci, která je, z mého pohledu, nejdůležitější událostí moravanského kulturního roku. Je krásné, že se jim to povedlo a že už to není jen taková „z nouze cnost“, kdy hodovní čest Moravan zachraňovaly jen samotné ženy.

Víte o mně, že mám rád, když to na vsi „žije“ a když můžeme být veselí a pyšní, že máme nějaké tradice a umíme se bavit.

Letos nám stárci a stárky umožnili také zavzpomínat si. Konkrétně připravili moc pěknou výstavu, věnovanou historii moravanských – nejen "babských" – hodů. Výborná akce, kde se promítaly i bezmála padesát let staré snímky, natočené amatérskými filmaři. Bylo zde možno shlédnout i ukázky krojů a též byly vidět kopie starých záznamů v kronikách včetně fotek z dob dávných i nedávných. Výborný nápad a skvělá organizace! Slyšel jsem hlasy mnohých, kteří se na tuto výstavu opravdu hodně těšili. Nejen proto, aby viděli na videu třeba svého dědečka, nebo sebe sama o dvacet let mladšího.

Vůbec o letošku se dá mluvit jen v superlativech. Letošní nástup - paráda, že? Kroje také nádhera, nemám pravdu? A počet stárek a stárků! Ty lidi to baví! A nesmím zapomenout na netradiční nováčky - sklepníky - Michala a Steva, jež se nám podařilo „angažovat“. Steve sice umí jen málo českých slov, je totiž Američan, ale byl opravdu dokonalý! Nezapomenu, když uslyšel v průvodu první „zajuchání“ – jeho reakce byla – „OOOH IT’S FUNNY“ a následoval velký, široký úsměv, který „nasadil“ a nesundal až do blahé noci, kdy neúnavně servíroval víno lidem kolem sebe, a to s úsměvem sobě vlastním. Až dokud nám hodovní víno nedošlo. Viděli jste ty tanečky stárek - přes den a hlavně i po půlnoci? Prostě mě baví – když se dějí věci, které bychom snad ani ve snu nečekali. Záznamy na facebooku nelžou, bylo hódně veselo! A že se letos zapomnělo na dražbu máji? Nevadí, vždyť hody jsou od toho aby byla legrace, žádná křeč! Vydražila ji Lucka a Pavel přes internet. Legrace a překvapení. Naše hody jsou jich každý rok plné. Tak to má být.

Vždycky, když jedeme v sobotu, týden před „velkým třeskem“, pro máju, říkám si – "á pozor, máme zde  podzim!" Je dobré mít v kalendáři takové opěrné body. A na hody se připravujeme už několik měsíců dopředu. Je to důvod vidět se, pobavit se, zazpívat si  - na jaře i v létě. Je to důvod být „spolu“.  A to je přece krásné, když ves žije svým životem. Samozřejmě, nebyla by to pořádná vesnice, kdyby se nenašlo pár „škarohlídů“ a lidí s negativním myšlením, kteří třeba na věcech vidí jen to, co se dá zkritizovat, nebo prudí řečmi typu „s tím a tím já zpívat nebudu, protože je takový a makový“. Samozřejmě se najdou i jednotlivci, kteří před pár léty „nebyli“ a teď, když cítí, že z „hodů“ lze „vyrazit politické body“, tak se najednou objeví.  Ale to je všude. Nejen u nás. Normální koření vesnického života. Buďme rádi, že je máme a že řešíme mnohdy malichernosti - ve vztahu k tomu co se děje v okolním světě. Co by za to dali třeba na východní Ukrajině, kdyby mohli v klidu připravovat a slavit takové akce jako máme my, v naší vesničce malé, milé, zelené, střediskové. Ano, vím, už mluvím jako můj dědeček s jeho „povzdechy“ o somálských dětech, když jsem jako malý třeba nechtěl jíst jogurt. Takže radši končím.

Jen ještě nesmím za sebe a za mnohé zapomenout poděkovat všem stárkům, stárkám, pomocníkům a především hlavním organizátorkám. Všichni vědí o kom mluvím. Jana a Kateřina tu práci dělají nezištně už nějaký ten pátek. A daří se jim. Rok od roku je to vidět, jak jejich dobře zasazené ovoce vzkvétá a dává další a další plody. Je to obrovsky náročná práce, kterou bohužel, jen málokdo ocení. Takže hluboká poklona a pán B-h Vám zaplať,  příští rok na shledanou! Juchuuuuuuu !